Vybrané jižní druhy ovoce

Dnešní článek jsme pro vás připravili na téma vybraných druhů jižního ovoce a představíme si i některé zajímavosti k nim.

1) Citrusové ovoce

Citrus je rozsáhlý rod téměř 160 druhy, z nichž naprostá většina pochází Asie, pouze grapefruit pochází ze Střední Ameriky. Citrusy náleží k teplomilným subtropickým až tropickým rostlinám. Jsou světlomilné a poměrně náročné na dostatečné množství přístupné vody v půdě i na vyšší vlhkost vzduchu.

• Mandarinka obecná – Plody mandarinky mají široce kulovitý tvar, u stopky i na špičce je často zřetelná prohlubenina. Průměr plodu je 4 – 10 cm. Zhruba 2,5 mm oplodí je ve zralosti zvenčí oranžově žluté, zeleno oranžové nebo žlutavě zelené. Plody určené k prodeji se často zbavují zeleného nádechu působením etylenu. Při loupání se uvolňuje příjemné voňavé silice. Dužina je světle až tmavě oranžová, velmi šťavnatá, nakysle sladká a aromatická. Je rozdělena do 9 – 15 dílků, které jdou od sebe snadno oddělit.

• Grapefruit – Má kulovitý až široce kulovitý tvar a měří v průměru 8 – 15 cm. Od plodí (kůra) jež svrchu bělavými žlutými, oranžovými nebo bledě červenými váčky, je rozdělena do 11 – 15 těsně spojených dílků. Má velmi aromatickou, podle druhu více či méně kyselou, poněkud nahořklou chuť‘. Uprostřed plodu že často velká dutina. Hranatá nepravidelně vejčitá, zašpičatělá‘ Žlutavě hnědá semena změří 1,5 x 1 cm.

• Pomeranč – bobule pomeranče patří po celém světě k nejznámějším a nejoblíbenějším plodům. Jsou kulovité až široce oválné, u některých odrůd s prohlubeninou u stopky‘ Velmi šťavnatá, oranžová nebo načervenalá dužnina je rozdělena do 10 -‚Í4 dílků, které jsou spolu navzájem i s oplodím (kůrou) více či méně pevně spojeni. Pomeranče pupečních odrůd mají na špičce plodu ještě další malý kruh dílků. Chuť zralé dužiny je aromaticky sladká až navinulá. v každém dílku plodu jsou až čtyři vejčitá bílá semena. Mezi nejvýznamnější skupiny odrůd patří pupeční, žlutomasé a krvavé pomeranče. Vlivem poměrně chladných teplot se povrch plodu zbarvuje oranžově. V horkých tropických podmínkách zůstávají plody zelené nebo kropenatě žluté.

• Džambiri(Jambhiri) – Džambiri je blízký příbuzný běžného citrónu, který se většinou pěstuje v tropech.  Bobule jsou převážně větší než plody citroníku, kulaté nebo obvejčité, ke stopce stažené. Špička je široká, tupá, výrazná. Ve zralosti žlutá kůra je hrubě bradavčitá a bílé albedo má tloušťku až 1žcm. Bezbarvá ža bledě žlutá, sklovitá dužnina má typickou citrónovou chuť a je většinou rozdělena do 11 dílků, obalených tuhou blanitou slupkou. Uprostřed plodu se nachází asi 1,5 cm silný, houbovitý, často dutý semencový sloupek. Polokulovitá nebo křivě vejčitá, mírně zploštělá semena mají zašpičatělou bázi, žlutobílou barvu a velikost 18 x 8 mm. Plody se používají ke stejným účelům jako citróny.

• Šedok – Šedok má ze všech citrusových plodů největší bobule, jejichž průměr je až 50 cm a které mohou vážit přes 1 kg. Často pouze málo šťavnatá dužnina je tvořena 11 – 18 dílky, jejichž pokožku snadno odstranit. Velké, načervenalé nebo žluté dužinové váčky jsou poměrně volně spojené a mají sladkou až kyselou, velmi aromatickou chuť, na rozdíl od příbuzných grapefruitů bez hořké příchuti. Plody obsahují pouze několik hranatých, žlutavých semen. Používá se ke konzumaci za sirova a pro nápoje.

• Citrón – Bobule citroníku má oválný tvar a je většinou zakončena širokou bradavkovitou až soudkovitou špičkou. Měří cca 14 x 8 cm. Šťavnatá, světle žlutá dužnina je rozdělena do 8 – 10 segmentů má aromatickou velmi kyselou chuť. Semena jsou eliptická nebo vejčitá, zašpičatělá, bílá, asi 1 cm veliká. Sklízejí se 3x do roka, nejkvalitnější jsou sklizené v listopadu – březnu.

• Kyselý Lajm – Plodem je kulatá bobule o velikosti 3 – 6 cm. Pokožka je ve zralosti zelená až zelenožlutá, hustě posetá jemnými žlázkami, silná 1,5 – 3 mm. Pod ní leží tenká vrstva Albena. Dužnina je tvořena žlutozelenými, zřídka oranžovými váčky a rozdělena do 5 – 15 dílků, které jsou spolu navzájem i s oplodím pevně spojené. Oválně vejčitá, lehce zploštělá semena měří zhruba 9 x 5 x 3 mm. Dužnina chutná velmi kysele, má výrazně ovocné, příjemné aroma. Používá se pro nápoje, marmelády, aromatizování sladkostí a k přípravě čajů.

• Mauritijská Papeda – Kulaté plody měří až 7 cm a ve zralosti mají zelenou až zelenožlutou barvu. Připomínají plody kyselého lajmu, liší se pouze povrchem, který je hrubě bradavčitý, a také větší tloušťkou oplodí. Plody jsou směrem ke stopce prudce stažené do úzkého hrdla. Dužnina je rozdělena na 10 – 12 dílků, je žlutozelená a má kyselou, poněkud nahořklou ovocnou chuť.

• Oválný Kumkvat – Plody jsou podstatně menší než citrusy. Oválný Kumkvat má oválně až podlouhlé vejčité, oranžové plody. Chutná sladce, šťavnatá, kyselá dužnina je rozdělena do 3 –  6 segmentů. Bobule mají poměrně velká, bělavá semena. Plody se používají ke konzumaci za sirova, kanduje se nebo se z nich dělá kompot.

2) Ostatní jižní ovoce

• Ananas – Z celého květenství se vyvine jediný plod, v němž jednotlivé bobule vzniklém oplozených květů srostou s masitým základem listenů a společně se stejně zbytnělou osou květenství vytvoří kompaktní celek. na vrcholku plodenství je hustý chomáč široce kopinatých listů, které jsou jeho prodloužením a zakončením. Ve zralém stavu má plod žlutavě zelenou až žluto oranžovou barvu, kulatý či válcovitý tvar, je až 25cm dlouhý, 15cm široký a váží 1 – 3kg. Pevná dužnina je světle žlutá až žluto oranžová, velmi šťavnatá, aromaticky sladkokyselá. Ananas lze zavařovat, nebo z něj připravit marmeládu, rosol nebo šťávu‘ Vynikající jsou plátky^sušeného ananasu. Ze šťávy lze připravit ocet i víno.

• Liči čínské – Liči se také někdy označuje jako čínská švestka, nemá, ale s našimi švestkami nic společného. Z mnoha květů liči se vytvoří pouze několik plodů, z nichž většina před dozráním opadne. Kulovitý nebo oválný plod měří 2,5 – 4 cm a váží 15 – 20 g. Má červený, tenký, ale pevný bradavčitý perikarp (něco jako slupka), který po sklizni rychle zhnědne. Pod ním leží jedlá sklovitě bílá nebo načervenalá pevná, velmi šťavnatá sladkokyselá aromatická dužnina, která obklopuje jediné lesklé černé nebo tmavohnědé 10 – 20 x 6 – 12 mm velké nechutné semeno. Zpracovává se na džemy, zmrzliny, ale také se suší.

• Mango – Peckovité plody mangovníku indického jsou mnohotvárné, 5 – 40 cm dlouhé, většinou nepravidelně vejčitě oválné. Na špičce plodu je krátký, široký zobánek, většinou zploštělí a lehce pokřivený. Přes značnou mnohotvárnost mají plody převážně kulatý až jablku podobný tvar. Pokožka plodu je až 2 mm silná, hladká, lesklá, s drobnými lesklými pruhy. Ve zralosti je zbarvena zeleně až svítivě žlutě, často s červenými nebo oranžovými skvrnami, výjimečně je zcela červená. Masitá, pevná dužina je v plné zralosti měkká a velmi šťavnatá. Má bledě žlutou až oranžovou barvu a je vláknitá nebo téměř bez vláken a má sladkou příjemně aromatickou chuť a vůni. Dřevitě vláknitá pecka je zploštěle vejčitá a slabě podélně zbrázdělá. Velmi pevně drží v dužině.

• Karambola – masité ve zralosti zelenožluté až žlutooranžové bobule jsou výrazně podélně žebrované, takže v průřezu tvoří 5 až 6 cípou hvězdu. Měří 15 x 9 cm. Tenká průsvitná vnější slupka je hladká a voskově lesklá, dužina pevná šťavnatá, žlutá až žlutooranžová, uprostřed bělavá. Semena někdy chybějí, pokud jsou, mají plochý, špičatě vejčitý nebo mírně zakřivený elipsoický tvar a měří až 12 x 7 mm. Dužnina má kyselou až sladkokyselou svěží chuť. Využívá se do ovocných salátů, šťávy nebo džemů.

• Papája – Plody papáji jsou masité, melounovité až hruškovité, podlouhle oválné nebo téměř kulovité, mírně zdrážděné bobule, rostoucí na krátkých stopkách a hustě nahlučené převážně pod vrchlicím chomáčem listů. Dorůstají velikosti 50 x 30 cm. Pokožka je ve zralosti zelená až žlutozelená, hladká a slabě lesklá. Měkká, velmi šťavnatá nazelenalá až výrazně oranžová dužina je podle odrůdy více či méně aromatická. Uvnitř plodu je dutina vyplněna množstvím černých, vejčitých, ostře chutnajících, 5 mm velkých semen. Semena jsou uložena v tenkém sklovitém míšku.

• Granátové jablko – Je kulatá bobule, charakteristická nápadnou korunkou z vytrvalých nazpět obrácených kališních lístků. Průměr plodů je 6 -12 cm, pevná kuželovitá pokožka je silná 3 – 4 mm, zvenčí slabě lesklá posetá malými bradavičkami, ve zralosti skvrnitě žlutozelená nebo hnědavá, ve spodní vrstvě béžová nebo sírově žlutá. Vnitřek plodu je rozdělen kožovitými překážkami z houbovitého pletiva do několika pouzder, z nichž se nachází množství nepravidelně kulovitých až fazolovitých žlutých nebo šarlatově 9 x 3 mm velkých semen. Každé semeno je uloženo ve vínově červeném sklovitém, šťavnatém tupě hranatém míšku, který má více či méně svíravou sladkou až kyselou chuť a představuje jedlou součást plodu. Měsíce po dozrání pokožka explozivně puká a semena jsou vystřelena do okolí, proto se plodu říká ,,granátové jablko“.

• Banán – Plodem jsou prohnuté bobule podélně válcovitého, úzkého nebo zavalitějšího tvaru. V průřezu jsou většinou tupě 4 – 5 hrané, dosahují velikosti 6 – 35 x 2,5 – 5 cm a stejně jako samičí květy jsou uspořádány v přeslenech po 10 – 20 takzvaných „rukou“. V závislosti na odrůdě tenčí nebo silnější masitá mátová slupka je zvenčí žlutá, zelená nebo černo oranžová. Lze ji snadno oddělit od pevné nebo měkké slabě šťavnaté nebo moučnaté dužiny. Podle odrůdy je dužina zbarvena smetanově, světložlutě, bíle nebo světle oranžově. Chutná sladce nebo nakysle aromaticky. Konzumují se za sirova, nebo se suší, také se z nich připravují kompoty.

• Datle – Datle je jednosemenné oválná nebo vřetenovitá bobule oranžově žluté, červenohnědé nebo černohnědé barvy, 2,5 x 7,5 cm velká. Má slabou průsvitnou pokožku, která zakrývá sladkou, měkkou, slabě vláknitou dužninu. Semena mají tenký obal a je až 7 cm dlouhé, 1,5 cm široké, tvrdé, zbarvené světle hnědě. Má hlubokou podélnou rýhu. Konzumují se většinou v čerstvém stavu nebo sušené.

• Kaki – Druh plodí převisle, široce kulovité, až 8 cm velké bobule, nákončích zploštělé a často  nevýrazně čtyřhranné. U stopky zůstává vytrvalý zbytnělý, široce čtyřcípí kalich. Pokožka ploduje tenká, hladká a lesklá, ve zralosti měkká, žlutá, oranžová nebo červená. Šťavnatá, zpočátku pevná poději měkká, žlutá, oranžová nebo červenohnědá dužnina je za sirova v nezralém stavu nejedlá, hořká. V plné zralosti je plod sladký Bobule mnoha odrůd jsou bez semen, ostatní obsahují 4 – 8 dlouze vejčitých jednostranně zploštělých, hnědých semen o velikosti 2 cm. Používá se do ovocných salátů, jogurtů, kanduje se a též suší.

• Kiwi – Plod je oválná až eliptická bobule, která je dlouhá asi 50 -90 mm, váží kolem  80g. Má tenkou, hustě rezavě chlupatou pokožku. Dužnina je nazelenalá až zelená, šťavnatá, sladkokyselá a chutná. Obsahuje velké množství černých semen o velikosti špendlíkové hlavičky.

3) Skořápkové ovoce

• Kokosový ořech – Kokos se nejvíce pěstuje na Filipínách a v Indonésii. Bývá nazýván „mořským ořechem“ jelikož jeho plody dobře plavou. Kokosovník je až 30 m vysoká palma s přímými nebo prohnutými kmeny a více 5 m dlouhými listy. Roste nejčastěji na mořském pobřeží. Kokosy mají slámovině žlutou slupku, která kryje až 10 cm silnou vrstvu hrubě vláknité hmoty. V jejímž prostředku je pecka (kokosový ořech). Není to tedy celý plod, ale semeno s tvrdým oplodím. Pokud se usuší při teplotě 60 – 80 stupňů C je nazýván kaprou, surovinou pro lisování oleje. Z hrubých vláken střední vrstvy se tkají proslulé koberce „kokosáky“, dále se z nich také vyráběla pevná lodní lana.

• Mandle – Na zemi roste asi 40 druhů mandloní. Sklizeň mandlí a jejich příprava pro spotřebitele není jednoduchý proces. Peckovice se trhají nebo střásají v době rozpukávajícího oplodí. V luštírně se pecky drtí a zbavují skořápky odtud putují do obchodů.

• Kešu oříšky – Akašu jsou semena stromů, který je vždy zelený, až 18 m vysoký jihoamerický strom. Z mnoha vonných květů tohoto stromu se v látách vyvíjí jen několik plodů ledvinovitého tvaru, na jehož vrcholu je vlastní drobný plod, oříšek z kožovitou skořápkou. Uvnitř plodu je semeno bělavé barvy (oříšek kešu).

• Pistácie pravé – Pěstuje se zejména v Turecku, Iránu, na Sicílii, v Afganistanu, Řecku, Tunisku. Ze všech ovocných dřevin je pistácie nejodolnější vůči suchu. Semena obsahují 19 – 23 % bílkovin, 43 – 62 % tuků, 15 – 18 % sacharidů a asi 8 % vody. Pojídají se sušená, pražená, solená, přidávají se do pečiva, používají se k výrobě zmrzlin. Lisuje se z nich kvalitní stolní olej, který však snadno žlukne. Je typický svou typickou zelenou barvou.

• Pekany – Ořechovec pekan patří do rodu dvouděložných rostlin. ořechovce zmůžeme nalézt v Severní Americe a Čině. Pekan poskytuje plody zvané ořechy puna, nebo ořechy pekanové. Jako ostatní ovoce obsahují i ořechy pekanové množství tuků, vitamíny A a D a minerály.

• Paraořech – Plodem je tvrdě dřevnatá tobolka kulovitého tvaru měří až 16 cm a váží 1 kg. Ve velké dutině uvnitř plodu v několika řadách kuželovitého středověkého pletence jsou umístěná oválná semena o velikosti 6 x 3 x 2,5 cm známá jako paraořechy. Velmi tvrdá skořápka semen je drsná, bradavčitě vrásčitá a skořicově hnědá.