Jak jednoduše připravit táborák?

Ne každý z nás je venkovanem a ne každý prošel skautem. Jsou mezi námi tací, kteří nikdy v životě nejen že nezaložili obrovský požár, ale třeba ani nerozdělávali maličký ohýnek a dovednost tak učinit jim je tudíž cizí. A právě takovým jsou určeny následující řádky. Preventivně, pro případ, že by se náhodou ocitli na vesnici, kde toto mívají odkoukané nejednou už i malá robátka, nebo v divočině, kde oheň může znamenat šanci na přežití.

Jak připravit táborák?

Předně je třeba zásobit se nějakým tím dřevem a nejlépe i papírem na podpal. O zápalkách či zapalovači samozřejmě ani nemluvě, ty jsou základ.

Dřevo je potřeba, neboť právě jeho hoření, pro chemiky oxidace, je tím, co se dělá táborák. Teoreticky lze sice dřevo nahradit i jinými materiály, zásadně však jen těmi, jimž je vlastní schopnost hořet, ovšem jakkoliv guma, plasty, benzín a podobné látky hoří vcelku dobře, příjemný pocit skýtaný hořícím dřevem nenahradí a člověk je z nich nejednou i pěkně otrávený. A to doslova.

Dřevo pak musí být povícero druhů. Tenké, ještě tenčí a nejtenčí a naopak i silnější až silné. To proto, že špalek o průměru půlmetrovém zápalkou nezapálíte a mít naopak jen samé tenké klacíky se nevyplatí, protože v takovém případě se posezení u táboráku mění na sprint od hromady klestí k ohništi, kde toto sprejskne dříve, než je další várka na obzoru. Prostě je třeba tenké dřevo na rozdělání a silnější pro pozdější udržování.

Papír je vhodným prostředkem na podpal. Lze jej samozřejmě nahradit tenkým snadno vznětlivým klestím, senem a podobným snadno podpalitelným materiálem, ale nejpohodlnější je to právě s papírem. A ač nejednou ohrnujeme nad tímto nos, třeštíme oči nebo podléháme depresi a zhnusení, je nejvhodnějším právě a pouze papír novinový. Protože křídový papír nebo jiná za papír spíše vydávaná než tímto vskutku jsoucí hmota sice použít zpravidla rovněž lze, ale její zapálení není tak jednoduchým, pro od papíru odlišné složení a vlastnosti.

Máme-li papír, dřevo a krabičku sirek či zapalovač, jsme připraveni. Ovšem záhodno je zaopatřit se ještě i kamením, které sice nehoří, ovšem právě proto je vhodné k vytvoření malého kruhovitého útvaru zvaného ohniště, jenž brání samovolnému šíření ohně do okolních travin, keřů a lesů, po čemž už se našemu počínání neříkává táborák, ale lesní požár.

Kameny položíme na zem do tvaru kruhu, v němž jeden přiléhá k druhému, a do jeho středu naklademe zmuchlaný papír. Na něj naložíme vrstvu suchého klestí a klacíků a přes ně polínka silnější, buď ve tvaru hranice nebo indiánského stanu tee-pee. Papír vespodu zapálíme a je-li nám přáno, můžeme s uspokojením pozorovat, jak se plameny papír stravující proplétají dřívky a konzumuje tato podpalují i silnější dřevo navrchu.

Vše se mění v popel a žhavé uhlíky, na což přikládáme dřevo další a udržujeme tak oheň, jenž je nazýván táborákem či vatrou. Oheň, o nějž nám od samého počátku šlo.

Ovšem rozhodně je třeba vždy dbát přiměřené ostražitosti. Protože jak známo, oheň je sice dobrý sluha, ovšem zlý pán.